Někoho by možná mohlo zajímat, kdo stojí za vedením tohoto blogu. 😊 Pro tyto zvědavce tady mám pár informací, které by mohly nasytit jejich zvídavé hlavičky.

 

Osoba, která stála za vznikem blogu „Blog nejen o jídle“ se jmenuje Simča. Ahoj, těší mne.  To, co z koncepce blogu vyplývá hned na první pohled, je, že miluju jídlo. Od jeho vymýšlení přes přípravy po konzumaci. Taky je to na mně znát. Ani mě tak nepotěší výplata, jako kus dobrého žvance (k jehož obstarání je obvykle ta výplata potřeba). Když jsem zakládala svůj první blog, snažila jsem se přistupovat k příspěvkům tak, že jsem si představila někoho, kdo teprve vaření přichází na chuť, a potřebuje pomoci s prvními krůčky ve vaření prostřednictvím ozkoušených receptů. Od té doby jsem se posunula a zapojila do koncepce blogu i to, co mám mimo jiné ráda. Občasné výlety po naší zemi, sem tam nějakou tu kresbičku, případně zážitek, který mě nějakým způsobem ovlivnil. A to vše z pohledu studentky.

​

To, co mě ale vystihuje snad nejvíc, je mé povolání. Pracuji jako učitelka češtiny a angličtiny. Rýpání se v jazyce je pro mě téměř vším. Miluji českou i světovou literaturu a kulturu, ale mou srdeční záležitostí je kultura britská, resp. anglická. Někdo by to mohl označit dokonce i za posedlost. Já bych to tak vážně nebrala. 😊

​

Někdo říká, že na svůj věk jsem moc dětinská. Ale víte vy co? V jedné chvíli se dovedu chovat jako životem ostřílená čtyřicítka, která přesně ví, co chce, ale jindy se zas dokážu smát jako malá holka, dívat se na animáky nabalená v overalu s prstovými ponožkami na nohou, baštit Kinder vajíčko a vymýšlet to, jak bych mohla alespoň chvíli šidit svého manžela. A o tom to je. V každém případě se snažím vždy zůstat nad věcí. 😊 Ať už je na tom člověk sebehůř, vždy se vše vrátí do normálu. Jaký si to uděláš, takový to máš. Vše má svůj důvod.

​

S čím ale dodnes bojuji, je organizace času a práce. Následkem toho bývá celonoční směna dohánění povinností. Asi už jiná nebudu. Každý rys mého chování a vše, co řeknu, nebo napíšu, má nějaký důvod. I když ne vždy zcela zjevný. Ale vážně má, věřte mi...

​

Mezi mé nejvíce preferované hodnoty ovšem patří rodina. Nesnáším být dlouho sama, a proto i doma mám po ruce své dvě kočky (čti kočku a kocoura), které mi dokáží spolehlivě nahradit lidskou přítomnost. Vřele doporučuji. 😉

 

Tohle jsem tedy já. 

A pokud mě uvidíte jinak než s knížkou v ruce a kusem žvance v puse, volejte pomoc. :D

​