top of page

Muzikálová trojice

30. 1. 2020

Můj studentský život není samozřejmě jen o povinnostech, ale i o nějaké té zábavě. Co si pamatuji, vždy jsem milovala muzikály. Hlavně ty české. Ale pak přišla znalost angličtiny a ejhle! Najednou se mi otevřel úplně jiný muzikálový svět.

Collage 2020-01-30 12_23_08.jpg

   Již delší dobu jsem měla v plánu napsat o muzikálech, které mě nějakým způsobem oslovily. Pro tento článek jsem vybrala takové, které v mém okolí téměř nikdo neznal.

   Prvním z trojice popisovaných muzikálů a zároveň prvním, o němž jsem získala povědomí, byl muzikál Rocky Horror Picture Show. Poprvé jsem jeho název slyšela v televizní soutěži Robin Hood – Cesta ke slávě. No, když jsem si dohledávala rok, kdy tato soutěž běžela, úplně mi zatrnulo, protože to bylo už v roce 2010(!!!). Kruciš, to už je ale let! Během devátého dílu tam zazněla v podání Jana Kříže píseň „Hot Patootie – Bless My Soul“ pocházející právě z RHPS. Sice se mi líbila, ale samotný muzikál u mě ještě na nějakou dobu upadl v zapomnění.  A asi je to i dobře, protože kdybych si v té době něco takového pustila (bylo mi ani ne 13), asi bych z toho měla noční můry a už bych nikdy nechtěla vidět jediný muzikál bez toho, aniž bych znala jeho podstatu. Opět jsem si na něj vzpomněla až v prvním ročníku svých vysokoškolských studií. Tehdy mi asi došlo, že nemůžu přece přežívat jen na Draculovi, Vlasech a Pomádě. Shodou okolností mi vytanul na mysli právě název Rocky Horror Picture Show. Tak jsem nelenila a honem jsem se na muzikál ve filmové podobě šla podívat. Prvním dojmem z filmu byl hlavně šok. Neskutečně jsem se u tohoto bizarního příběhu bavila, muzika se mi vrývala pod kůži a výrazné postavy mi okamžitě utkvěly v paměti. Příběh mladého zamilovaného páru Janet (Susan Sarandon) a Brada (Barry Bostwick), kteří se setkávají s podivným doktorem Frankem ´N Furterem (Tim Curry) a jeho poskoky, byl zpracován jakožto parodie na béčkové horory, sci-fi příběhy a muzikály vznikající ve stejné době, spolu se zapojením rock ´n rollu padesátých let. Poprvé spatřil světlo světa v první polovině 70. let jako tradiční divadelní muzikál pod taktovkou autora Richarda O’Briana. V obsazení se opakoval například Meat Loaf v roli Eddieho, nebo i Tim Curry jakožto doktor Frank. Stejné obsazení pro muzikál i film zůstalo například v roli Rif Raffa, kterého ztvárnil sám Richard O´Brian. Co mě na tomto muzikálu baví úplně nejvíce nejsou jen skvělé herecké a pěvecké výkony, ale i nápadité zapojení vypravěče a publika do příběhu. Stejně fascinující je také téma sexuality, které prolíná skrz celý příběh – „Don’t dream it, be it.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Rocky_Horror_Picture_Show

https://www.csfd.cz/film/11747-rocky-horror-picture-show/prehled/

   

   Hedwig and the Angry Inch. To je název druhého muzikálu, který bych vám chtěla přiblížit. Strhující příběh východoněmeckého mladíka Hansela, který se zamiluje do amerického vojáka a rozhodne se podstoupit změnu pohlaví a přijmout matčino křestní jméno, aby se svým partnerem mohl legálně odjet do Ameriky. Operace se však nepovede a Hedwig není ve skutečnosti ani muž, ani žena, ale zůstává uvězněna někde mezi oběma pohlavími. Do Ameriky však odjede, ale zůstává opuštěná. Nakonec se chopí své šance a stane se rockovou hvězdou, možná spíš drag queen. Nic není ale bez problémů. Tento muzikál vznikl v podstatě jako experiment zpracování příběhu ženy, o níž jednou John Cameron Mitchell vyprávěl Stephenu Traskovi. Poprvé se postava Hedwig objevila v nově vzniklém drag rock klubu Squeeze Box v New Yorku v roce 1994.  Během let pak spolu Trask s Mitchellem vytvořili skvělé divadelní představení, které bylo v roce 2001 zpracováno do filmové podoby. Můj dojem z filmu i ze samotného představení byl nepopsatelný. Celou dobu jsem jen tiše seděla a s napětím sledovala příběh plný rozporů doprovázený skvělou hudbou. Postavu Hedwig na divadelních prknech ztvárnila řada umělců. Každá Hedwig byla něčím specifická. Z mého pohledu určitě stojí za zmínku Hedwig v provedení Neila Patricka Harrise, který předvedl část ze svého podání Hedwig na předávání cen Tony v roce 2014. Nutno zmínit, že za své ztvárnění Hedwig na Brodwayi byl na cenu Tony nejen nominován, ale dokonce ji i získal. Za mě muzikál pracuje se zajímavou myšlenkou zmíněnou hned v úvodu filmu – „It is clear that I must find my other half. But is it a he or a she? What does this person look like? Identical to me? Or somehow complementary? Does my other half have what I don't? Did he get the looks? The luck? The love? Were we really separated forceably or did he just run off with the good stuff? Or did I? Will this person embarrass me? What about sex? Is that how we put ourselves back together again? Or can two people actually become one again?” (Volný překlad: „Je jasné, že musím najít svou druhou polovičku. Ale je to on, nebo ona? Jak tahle osoba vypadá? Je identická se mnou? Nebo mě nějak doplňuje? Má moje druhá polovina to, co já nemám? Získala půvab? Štěstí? Lásku? Byly jsme skutečně odděleny násilím, nebo jen utekla s tím vším lepším? Nebo jsem to byla já? Ztrapní mě tahle osoba? A co sex? Je to způsob, jak se opět vzájemně spojíme v jednu bytost? A mohou se vůbec dvě bytosti stát znovu jednou?“) Tímto citátem končím vyprávění o muzikálu Hedwig and the Angry Inch a podíváme se společně na poslední příběh, který vám chci přiblížit.

 

Zdroje:

https://www.csfd.cz/film/31865-hedwig-a-angry-inch/prehled/

http://www.newlinetheatre.com/hedwigchapter.html

https://www.youtube.com/watch?v=QZmQlz--qcs

   Třetím v řadě a zároveň posledním muzikálem, o kterém se na pár řádcích zmíním, je muzikál Rent (do češtiny přeložen jako „Bohémové“). Původně to byla divadelní rocková opera, která získala Pulitzerovu cenu. Inspiraci získala v Pucciniho opeře La bohème z roku 1896. Zpracovává příběh mladých umělců, kteří věčně nemají na nájem a zaplacení účtů. Co dělá ale příběh tak silným, jsou témata, s nimiž pracuje. Nad všemi postavami se vznáší hrozba v podobě AIDS. V centru pozornosti je i sexualita tak, jako tomu bylo i u předcházejících dvou muzikálů, vedle ní pak také drogy a zobrazení drogového podsvětí. Ze samotného příběhu vystupuje výrazně postava Angel, která ve všech symbolicky vyvolává pocit naděje, který já osobně vnímám jakožto zastřešující téma celého děje. Obsazení oproti Brodwayskému provedení zůstalo téměř stejné. V muzikálu se objevují osobnosti jako Idina Menzel, Adam Pascal, nebo Rosario Dawson. Doporučuji se na muzikál podívat, jelikož mé dojmy z něj jsou slovy nepopsatelné. Každopádně patří mezi špičky muzikálové scény.

 

Zdroje:

https://www.csfd.cz/film/194900-bohemove/prehled/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Boh%C3%A9ma_(Puccini)

Snad vás alespoň částečně tento článek inspiruje a dáte výše zmíněným muzikálům šanci ukázat vám, že jsou jedněmi z nejlepších, ač se zdají sebepodivnějšími.

Zdroje obrázků v koláži:

https://static01.nyt.com/images/2015/10/04/arts/04ROCKYHORROR1/04ROCKYHORROR1-articleLarge.jpg?quality=75&auto=webp&disable=upscale

https://si.wsj.net/public/resources/images/BN-FQ689_hedwig_G_20141120114839.jpg

https://img.csfd.cz/files/images/user/profile/159/392/159392309_b42ab3.jpg

bottom of page