Musím se přiznat k jedné ostudné skutečnosti. Vyrostla jsem totiž v domnění, že Brno je konec světa, kde se nic neděje, a kde lišky dávají dobrou noc. Léto 2021 mě ale přesvědčilo o naprostém opaku. A jak k tomu vlastně došlo?

​

Několik let jsme v létě nebyli nikde na dovolené, což jsme se letos rozhodli změnit. Na poslední chvíli jsme zvolili vycestovat jen s batohy na tři dny do Brna. A tak jsme si rezervovali hotel, lístky na vlak, a pak už se jen těšili na den odjezdu.

​

Píše se den odjezdu, půl třetí ráno. Se stále ještě zalepenýma očima se hrabeme z postele, kontrolujeme, zda jsme zabalili vše potřebné (hlavně svačinu), a vydáváme obtěžkáni bagáží na zastávku, abychom chytili noční autobus, který nás doveze na vlakové nádraží. K našemu milému překvapení zjišťujeme, že na nádraží nestojíme sami. Ještě asi dalších pět odvážlivců posbíralo veškerou kuráž k cestě vlakem směr Brno, čas odjezdu 04:02 středoevropského času. Zívajíce zabíráme svá místa v kupé, jen tlumeně osvětleném zářivkou, a vyrážíme na cestu. Obvykle ve vlaku spím, ale tentokrát se raději kochám krajinou a užívám si začátek dovolené.

​

Do Brna přijíždíme krátce po osmé hodině. Hned se vydáváme na průzkum centra města. Naše první cesta vede do katedrály svatého Petra a Pavla na Petrově (to je ta, kterou vídáte na desetikoruně). A hned nás dostihne neskutečná náhoda, kdy manžel vyřkne, že by chtěl slyšet ty nádherné varhany, které jsou chloubou katedrály, a za malou chvíli na to se skutečně pod varhaníkovýma rukama rozeznívají první tóny. Dále zamíříme do originální cukrárny SORRY - pečeme jinak. Neváhám a pouštím se do ochutnávky slavného mechového dortu se cvrčkem. Rozhodně nelituji! Zbytek dne procházíme centrum samotné, v jednu chvíli se zastavujeme v kostele, o pár momentů později zase u nějaké sochy. Večer s radostí zapadneme do postele, protože máme na kontě každý přibližně dvacet pět tisíc kroků.

​

Druhý den míříme na Špilberk, odkud se primárně kocháme pohledy na Brno a užíváme si všeho, co nám tohle báječné město nabízí. Jelikož mě naprosto uchvátily Skácelovy verše, putujeme (nejen) po jeho stopách a objevujeme tak Brno poetické. V závěru dne se ještě cestou k hotelu zastavujeme u funkcionalistické vily Tugendhat, kam se nám bohužel nepodařilo sehnat vstupenky,  jelikož bývají vyprodané minimálně měsíc dopředu. Večer zakončujeme ve vinárně U Královny Elišky, kterou mi doporučil můj dědeček se slovy, že mu tam v sedmdesátých letech na školení moc a moc chutnalo! A měl pravdu, že tam dobře vaří. My jsme si také pochutnali. :) Posledním navštíveným místem tohoto dne je světelná fontána u Janáčkova divadla, kterou rozhodně nesmíte vynechat, pokud se do Brna vypravíte.

​

Třetí a zároveň i poslední den "dovolené" už jen tak bezcílně couráme po městě a užíváme si poslední chvíle zde strávené. Jedno z míst, které na mě ten den udělalo hluboký dojem, je i Kostnice u sv. Jakuba, která je druhou největší kostnicí v Evropě. Když vstřebáme tenhle silný zážitek, tak ještě chvíli posedíme na Zelném trhu, něco sezobneme, pak se zas přesuneme o kousek dál. A tak to jde až do pozdního odpoledne, kdy už je čas vyzvednout si batohy z úschovny zavazadel a zamířit na vlakové nádraží.

​

Na dny prožité v Brně budu ještě dlouho vzpomínat. Je to město, které žije. Město plné kultury, historie, gastronomie a spousty dalšího. Město, v jehož centru si kdykoliv přes den můžete odpočinout v rozkládacím lehátku a jen tak rozjímat. Pokud zrovna netoužíte po dovolené v zahraničí, mohu Brno jen vřele doporučit, protože si zde každý najde to své.